Plyšák, který ožil – i toto označení nese japonský pes shiba inu, který se zejména v posledních letech těší z velké oblíbenosti. Možná za to může jeho vzhled a roztomilý „kukuč” slibující oddanost a věrnost až za hrob, možná jeho vlastnosti či vysoká inteligence. Ať už si jedinečnou rasu přenášíte přes práh vašeho domu z jakéhokoli důvodu (třeba proto, že vám prostě a jednoduše učaroval), pojďte se seznámit s jeho kořeny. Každý chovatel by měl vědět, kde se jeho mazlíček vlastně vzal.

Až v horských oblastech dalekého Japonska

Jak již bylo zmíněno, shiba inu je japonské psí plemeno čili jeho kořeny budeme hledat právě v této zemi. V nížinách bychom ale jeho předky hledali jenom stěží. Naše pozornost se musí přesunout trochu výš, konkrétně do horských oblastí.

Předkové dnes velice oblíbeného plemena se totiž už po staletí využívali jako strážci či společníci při lovu. Právě těmto skutečnostem se „vděčí” za jeho povahy i touze být vůdcem smečky.

Po dlouhou dobu bez jediného křížení

Co je pozoruhodné, tak zjištění, že psí plemeno shiba inu bylo po dlouhé roky považováno za jedno z nejčistších plemen. Po dlouhé roky totiž neexistovalo žádné jiné plemeno, se kterými by se mohl pes křížit. Vše se ale změnilo v devatenáctém století, kdy s prvním křížením došli Britové. To mělo za následek nemilý fakt, a sice že se čistokrevní shiba inu stali spíše vzácností či až ohroženým druhem.

V pozdějších letech se také začalo se šlechtěním plemena a dnes už můžeme říct, že současné podoby psů mají ke svým předkům hodně daleko. V porovnání s typickými psy žijícími v horách jsou ti dnešní o něco silnější a větší.

Národní památka

Mimochodem, věděli jste, že shiba inu je plemeno považující se za národní památku? Rasa získala tento status už v roce 1937 a i když měl původně zamezit dalšímu šlechtění, ve skutečnosti se zájem o psa ještě znásobil.

V současné době se se psem tohoto plemena setkáte nejvíce v jeho rodném Japonsku, ale už se stále více a více uchyluje i k nám.